Klára a Rozárka
Jsem maminka Rozárky. Holčičky s Downovým syndromem. To je moje nálepka od jejího narození. Má spoustu konotací, dobrých, neutrálních i špatných. Každý má na tuhle mou roli názor. Tahle role je často středem pozornosti, protože Rozárka je často středem pozornosti. Miluju svoji dceru, ale přemýšlím, kdy jsem naposledy byla žena s mnoha vrstvami a pocity, respektive, kdy…
Jana s maminkou
Sdělení světu jak vypadá můj všední den – Alias týden po Covidu Budík zvoní v 8:30, ale moje spolunocležnice v ložnici mamka ještě spí, tak ještě zůstávám v posteli a vstávám až v 9:00. Ranní hygiena a chystám snídani, dávám si ještě svou ranní vlažnou vodu s citronem. Má standard snídaně – čaj s mlékem, bílý jogurt, polotučný tvaroh s olivovým olejem…
Veronika a Natálka
Můj den s PECkou Natálka měla být prostě jen dvojče. Myslela jsem si, že prostě jen „přežiju“ a „dám“ rizikové těhotenství, kdy okolo mě všichni opatrně našlapovali, abych náhodou předčasně neporodila. A pak bude vše zalité sluncem a šťastnými, usmívajícími se a pobíhajícími dvojčátky. Nakonec jsem díky vysoké rizikovosti těhotenství s jednovaječnými dvojčaty musela podstoupit akutní…
Lucka a David
Jmenuji se Lucie a jsem PEČUJÍCÍ. Moje rodina jsem já (42), manžel (47), syn Adam (16) a syn David (5). K této sestavě se každý druhý víkend přidá ještě nevlastní syn Tom (12) a podle nálady i nevlastní dcera Tereza (18). Náš syn DAVID je autista, zcela neverbální, plně na plínách, zatím zcela odkázán na péči…
Lenka a Viky
Nasypu slepicím, nakrmím psa, děti a je večer V případě, že nespěcháme na terapii nebo k doktorovi s dcerou Viky, tak náš den začíná probuzením jednoho z našich dvou dětí, což bývá kolem 6. hodiny dle toho, zda mladšího syna Péťu chystáme do školky. Nejprve k nám do postele vběhne právě Péťa, který se však po chvíli odebere na…
Jeden den – Pavla a Kuba
Můj den – verze korona V klidu vstaneme, Kuba si beze spěchu zacvičí. Pak se nasnídá, vezme si prášky a jdeme spolu chytit potkanku Jerry, která bydlí teď v jeho pokoji – přes noc je puštěná, aby mohla na chatu (skříň). Kubík spí u mě, protože se bojí zlých klaunů (nebo se na to vymlouvá). Každopádně, jakmile…
Jeden den – Karolína a Vilémek
Ráno vstanu a první, co vezmu do ruky, je dávkovač léků s bohatou zásobou antiepileptik. Jednou, když jsme našemu čtyřletému Vilémkovi tak jako každou neděli připravovali léky na další týden, jsme se s manželem zasmáli nad hláškou, kterou jsem s naprosto vážnou tváří pronesla: „Narodil se nám důchodce.“ Černý humor nás spojuje a daří se nám…
Jeden den – Petra a Monika
Pokud se v noci nebudíme, tak většinou vstáváme kolem 7h00. Moni se už vrtí a zvědavě nadzvedává hlavičku, aby svými hnědými kukadly zahlédla, kdo jako první odpoví na její „huhůůůůůů a pipipipíííííí“. Manžel je odvážlivec, který vstane a dcerku pozdraví, než to já si dávám ještě 5 minut, než mě pravidelné výskání také vyžene z postele. První…
Jeden den – Bára a Ángel
Ángel ještě spí. Nejsem ranní typ, ale rána mám teď hodně ráda, protože mám klid. Jdu ven s naší labradorkou Brusinkou a uklidím její pelíšek. Jsme šťastní, že ji tu v jejím požehnaném věku máme (15 let) a ty noční, někdy i denní nehody k tomu prostě teď patří. Miluju, jak tu leží na pelíšku,…
Jeden den – Jarmila a Dorka
„Dobrý den, mám tady desetiletou holčičku, měla dneska už pět epileptických záchvatů, má teplotu, odmítá chodit a už se bojím ji převážet do nemocnice sama. Můžete prosím přijet?“ Je pět hodin odpoledne a já volám pro dceru rychlou záchrannou službu. Dcera má jeden z vážných epileptických syndromů a pokaždé když má teplotu, hrozí, že se epileptické záchvaty rozjedou, budou se kupit a nakonec nepůjdou zastavit. Dnes má teploty…