Jeden den – Pavla a Kuba

Můj den – verze korona

V klidu vstaneme, Kuba si beze spěchu zacvičí. Pak se nasnídá, vezme si prášky a jdeme spolu chytit potkanku Jerry, která bydlí teď v jeho pokoji – přes noc je puštěná, aby mohla na chatu (skříň). Kubík spí u mě, protože se bojí zlých klaunů (nebo se na to vymlouvá). Každopádně, jakmile strach opadne neopomene někde zahlédnout něco strašidelného.

Dáme si čtení a diktát nebo nové písmenko a já uvařím oběd. Následuje odpočinek s masáží nožiček.

Odpoledne si udělá sám matematiku a já svou různou administrativu. V případě nutnosti úklid. Zahrajeme si nějakou hru, či jdeme za kamarádem a jeho mamkou o dvě patra níž. Večer si povídáme pohádku, pustíme Jerry.

NORMÁLNÍ PROVOZ

 Vstaneme v pět – cvičí se hned před snídaní, před šestou ho mám u stolu snídá. Pak se má sám obléci a přestáváme stíhat. Kuba se každou minutu ptá kolik je já zuřivě uklízím nádobí do myčky, prádlo do pračky a vše zapínám. Poté co se sám neoblékne a dělá na sebe ksichty (nebo vystrkuje zadek) do zrcadla, ho jdu obléci já. Většinou si to, co mu navléknu, pokusí sundat a pláče že je velkej a že sám. Už vážně nestíháme a já začínám být hlasitá. Po vyčištění zubů (v koupelně máme také zrcadlo -BOHUŽEL), následuje podobná akce s obuví. Pokud není den, kdy máme mít auto, nestíháme. Dotáhnu ho na provázku, na odrážedle vyrobeném z prvního kola na autobus a do ranní družiny. Přicházím o cca 20 minut pozdě do práce, když ho odpoledne cestou z práce vyzvedávám z družiny je úplně odrovnanej. Kuba je dystrofik a pomalinku mi ztrácí svalovou sílu, vlákno za vláknem a já s tím pomalu, ale jistě své nervy. Zřejmě ne po vláknech, ale celých svazcích. Cestou do nebo ze školy cvičíme pusinku – logopedie. Doma úkoly, vyházím pračku a myčku a máme tu čas večeře.

Tento režim je minulost, jelikož můj drahý šéf už ztratil trpělivost s mou netrpělivostí a dal mi padáka po dvou měsících bez příjmu (pracovala jsem na dohodu).

Tak tedy teď svítá na lepší zítřky, jelikož hledám práci na půl úvazku na doma či někde v okolí, ideálně od září. 

Pokud nenastane scénář korona podruhé.

Nastoupím zároveň rekvalifikaci na soukromé VOŠ v oboru zdravotnický laborant s praxí v Motole, kde chci zůstat i zaměstnaná. Dostudovat UK se mi nepodařilo, ale něco o těch proteinech, bakteriích a virech tuším. Po cca 3 čistých letech snahy(5- ti celkem). 

A proto si myslím, že na podzim tu máme korona podruhé – tak asi půjdu pracovat do potravin.