Lucie a Martin

Po čtyřech hodinách spánku se mi vůbec nechce vstávat, ale před spaním jsem strávila dvě hodiny u kafe u počítače a užívala si klid a ticho. Ráno zvoní budík v šest, budím děti do školy.  Pomáhám se svačinou a věcmi, pouštím psa ven, krmím zvířata, chystám manželovi namixované jídlo. Pár minut po odchodu se dcera vrací, že jí není dobře a zůstane doma. Jdeme obě ještě spát. Za půl hodiny se znovu proberu a jdu vypravit nejmladší. Tu musím odvézt, ještě je malá.  Přichází sestřička z domácí péče a my jedem do školy. Cestou zpátky ještě koupím pečivo a něco pro psy a morčata. Vstává starší dcera, že už je to dobrý a přece jen pojede do školy, píšou test. Jde na další autobus. Já zjišťuju, že mám ještě půlhodinu čas, než se bude něco dít, mám tu za sebe sestřičku, tak beru psa a jdu venčit. Beru si kolo, stihneme delší trasu. Vracím se a akorát přijíždí asistentka ze sociální služby. Dělám si kafe. Přidávám topení na 25 stupňů, v koupelně zapínáme horkovzdušný fukar, jako puzzle v pokoji posouváme invalidní vozík, zvedák a toaletní židli. Přendaváme muže na židli, odsáváme, zakrýváme, upravujeme počítač kvůli komunikaci, přepojujeme ventilátor. Jdu si sníst donut ke snídani, co zbyl dětem. Po toaletě se přesouváme do koupelny, sprchuju a dělám vše co je třeba. Dopíjím studené kafe. Asistentka mezitím převleče postel a nachystá pokoj. Po koupeli přesouváme do pokoje, fénujeme vlasy, a pomocí zvedáku a závěsu do postele. Vrací se sestřička, udělá převazy, dá jídlo, odsává. Domlouváme se v kolik přijde zítra, má doktora s dcerou a koliduje to s mojí kadeřnicí, kam už po třech měsících fakt potřebuju. Nevychází nám to časově a muž tady sám zůstat nemůže. Píšu naší paní pečovatelce, jestli může přijít ještě dopoledne. Píše, že ano. Hurá! Domlouvám se finálně se sestrou a ta odjíždí. Asistentka taky odjíždí. Chystám další jídlo a vodu, uklízím úplně mokrou koupelnu, dávám prát lůžkoviny, utírám podlahu po průjezdu na toaletní židli, uklízím věci, co kde zůstaly ležet. Čím víc lidí se tu pohybuje, tím větší je tu nepořádek. Přemýšlím, kdo vyzvedne dceru ze školy. Dneska je jediný den v týdnu, kdy odpoledne nikdo nepřijde mě vystřídat a ani děti nemají žádné kroužky. Je to takové odpoledne bez cizích lidí a čas na resty v domácnosti. Nakonec píšu sousedce, která mi pomáhá s odvozy, a nabízím odpolední hraní u nás. Píše, že vyzvedne obě holky a doveze k nám. Pro tu svou si večer přijde. Po chvíli mě manžel volá, že je mu hrozná zima. Dávám mu vyhřívanou elektrickou dečku, teplé ponožky, do kterých dám vyhřívání, přidám teplou peřinu a další deku, znovu zapínám fukar a přidávám topení. Chce ještě horkou vodu s medem do pegu. Občas se tohle stane, taková zimnice. Mám pořádný hlad, ale ještě si nemůžu sednout k jídlu. Po nějaké době se to naštěstí lepší. Ubírám deky a topení, dávám jídlo. Mezitím dopere pračka, beru si chůvičku a jdu to ven pověsit. Venku krmím papoušky, vyndám ven popelnici, vyhodím odpadky, pouštím dovnitř psa. Domů donesu látkové pleny, které používáme na utírání pod bradou a úst. Už jsou suché, je jich hromada, jdu je složit. Muž chce odkrýt a vypnout dečku. Odsát (to ani už nepočítám). Jdu si ohřát oběd. Ubírám topení. Mezitím spolu řešíme tři filmy, které musí starší dcera shlédnout do školy. Jeden máme. Sedám si k počítači napsat tohle. Muž volá, že potřebuje ještě odkrýt a vyndat vyhřívané vložky z ponožek. A že ho bolí hlava. Ptám se, co chce za léky a jdu je nachystat. Přemýšlím, co namixuju za jídlo. V lednici toho moc není, budu muset něco uvařit. Procházím kolem čtyřech velkých krabic, kde máme zdravotnický materiál na další čtvrtletí. Už tu straší 14 dní a pořád nejsem schopná to vybalit. Možná dneska, když je to „volné odpoledne“. Jdu vyčistit kamna a nachystat dřevo přímo k podpalu, ať to pak nemusím řešit. Muž něco potřebuje. Nechám si dvířka od kamen otevřená, ať na to nezapomenu. Jdu odsát. Pak si sednu k mailu, co tam přistálo. Zpráva od praktika s výsledky odběrů. Minulý týden jsme tu měli záchranku kvůli bolesti na hrudi, nakonec se dělaly odběry, nějaká medikace, sledování. Dopisuju si s praktikem, co dál. Přijde mi potvrzovací sms od zubaře, kam jdeme se synem v pátek. Píšu do školy omluvenku a odhlašuju oběd. Kontroluju rozpis, kdo přijde, abych mohla odjet. Ruším páteční dopolední asistenci, která je vždy v pevný čas. Zubař má přednost. Musím asistenci odhlásit 48 hodin předem, abych to neplatila. Uf, mám to. Ještě mě čeká hromada mailů ze školy. Řešíme klasifikaci starší dcery. Došlo mi, že manžel pořád nedostal ty léky na hlavu. Kouká na tenis a nepřipomíná se. Jdu to namíchat. Pořád ještě nevařím to jídlo. Aha, tak ne, něco potřebuje. Odsát. A srovnat nohy. Mám sto chutí se jít k němu na chvíli natáhnout, když tu teď vůbec nikdo není. Možná až bude hotovo. Jdu kolem kamen, aha, tohle ještě dodělat. Zapaluju oheň v kamnech a hned je tu příjemněji.

Jdu spláchnout nádobí a namixovat ovoce s vitamínem C. Radši. V kuchyni na mě píská morče, které vyhrál syn v tombole. Hodím mu pár větviček a je na chvíli klid. Přemýšlím, co tu mám  na odpoledne ke svačině pro děti a na cosi mám chuť, takže jdu udělat bábovku. Příprava těsta pod 10 minut a pak už se to peče samo. Jenom nastavit budíka, ať není průšvih. Manžel volá, že ho tlačí ruka a chce posunout záda víc ke zdi. Jdu na to. Rovnou odsávám a dávám sprej pro astmatiky, který chce. Vzpomenu si, že mi dopoledne při manipulaci z ventilace dvakrát sklouzl filtr, nedrží tak jak má, nevím proč. Jdu ho radši vyměnit a pevně utáhnu. Tak. Muž se ptá, kdy přijede dcera a kdo ji veze. Bouchly dveře, přijely starší děti. Řeším s dcerou známky za pololetí. Jdu odsát. Přiložit. Pustit ven psa. Zabavit mobily.

Manžela bolí hlava a nechce jídlo. Vařím kaši na večer (je to rychlé) a přílohu do mixéru na další den. Jdu pokrčit a podložit nohy. O chvíli muž skřípe zuby, jdu se podívat co se děje. Nefunguje mu počítač a nemůže tedy mluvit. Všimnu si, že komunikační lišta nesvítí. Vypojím ji a zapojím zpět, hurá, funguje to. Přijela nejmladší dcera s kamarádkou. Jdu je přivítat, obstarat. Dcera se jde zeptat manžela, jestli si může půjčit tablet, aby mohly hrát spolu hry. Dostala ho s tím, že za půl hodiny vrátit. Probírám s mužem tu dcery školu, radíme se, co s tím. Jdu zavolat jejímu otci, ať vím co on na to. Během hovoru chce muž asi čtyřikrát odsát, ale ještě to není krize, nechám ho čekat. Skončím hovor, jdu odsát, vylít nádobu z odsávačky, vylít močový sáček. Muž chce obklad na hlavu a konečně souhlasí s jídlem a pitím. Píše mi sestřička, co přijde v závěru týdne, abychom se domluvily na rozvrhu. Přišel mi mail od manželova plicaře, jdu se podívat, co píše. V listopadu skončil pronájem ventilátoru, pojišťovna ho musí prodloužit a potřebuje k tomu aktuální zprávu od specialisty, žádost s kódem a tak. Dělám sekretářku, skenuju, ukládám a přeposílám plicařovi, jestli by to poslal. Chudák, pořád samé papíry.

Dceři se vybil tablet a jde si pro nabíječku. Jdou si s kamarádkou hrát s hračkami. Vyndám bábovku a rozdám dětem. Na chvíli se natáhnu na gauč a málem usnu. Večer syn odjíždí k otci, dcera dělá školu, pro kamarádku nejmladší dcery si přišla máma. Jdu dát sprchu a strčím do sprchy i nejmladší. Pomůžu jim s večeří. Volá mě muž, že ho vzadu tlačí hlava. Měníme polštář, asi na čtyřikrát, než je to dobrý a netlačí. Rovnám a natahuju nohy. Dceři nejde spustit video do školy. Jdu se poradit s mužem, čím by to mohlo být. Zkouším to rozchodit. Došlo mi, že jsem neměla večeři a   mám hlad. Jdu se najíst. Pak jdu manželovi udělat večerní převaz. Převazuje se okolí tracheostomické kanyly – odvázat, vydesinfikovat, vysušit, dát nový polštářek, tamponky, oblepit, aby to nikde neteklo. Měním i vrapovou spojku a zvlhčovací filtr jako každý večer. Zjišťuju, že v polici chybí polštářky a vrapové spojky, otvírám krabice a vše doplňuji. Měním obklad na hlavě a jdu všude pořádně vyvětrat jako každý večer. Manželovi je zase zima, ale stačí dát vyhřívanou dečku. Dávám mu konečně i další jídlo a pití. Ještě chce srovnat podložku pod sebou a srovnat lokty, které tlačí. Dcera trénuje na flétnu a manžel poslouchá a hodnotí. Konečně jsem rozchodila i video o přírodě, tak to třeba všichni společně zkoukneme. Jdu uklidit do kuchyně. Muž chce další prášek na bolení hlavy a ubrat teplotu na dečce. Jdu znovu vyprázdnit močový sáček.

Sedám si chvíli k počítači, třídím fotky a koukám na Facebook.

Večer je náročný, manželovi pořád není dobře, takže pořád chodím odsávat, měnit obklad, dávat pití, zakrývat, odkrývat, zakrývat, odkrývat, skrčit nohy, narovnat nohy, konečně jídlo. Uložení na spaní trvá natřikrát, než ho nic netlačí a jde zkusit usnout. V noci mě budí dvakrát, což mě úplně nebaví, potřebuju spát, ale mohlo by to být i horší.

Tak takhle si tady žijeme.

redakčně neupraveno