Pečovat a nebýt na to sám
Alena a Maruška
Jsem maminka dcery s diagnózou spinální svalové atrofie (SMA), progresivnímonemocněním, které ji od dětství upoutalo na mechanický vozík. Od roku 2018 každétři měsíce absolvujeme léčbu lékem Spinraza ve Fakultní nemocnici v Motole.Lék se podává injekčně do páteřního kanálu, což samo o sobě není jednoduchý výkon.Maruška bývá vždy na jednu noc hospitalizována a následující dva dny…
Číst dáleHanka a Míša
Ráno mám štěstí, že jsem se vzbudila dříve než Míša. Mohu si leccos připravit, to je takový klid! Když se Míša začíná vrtět v ložnici, jsem i po snídani a mohu se mu naplno věnovat. Dáme se do obvyklých ranních činností a Míša neustále mluví o tom, že ho ve škole čeká plavání, na které…
Číst dáleGabriela a Péťa
„Sama bych s dítětem (s postižením) nikam necestovala.” Tuhle větu jsem slyšela už mnohokrát. A vlastně ji chápu. Když máte dítě, které potřebuje více podpory, miluje stereotypy, hůř snáší změny, má vlastní tempo a k tomu přidáte letiště, dlouhé přesuny, cizí jazyky, jiné jídlo, nové prostředí a několik týdnů mimo domov, nezní to jako recept…
Číst dáleGabriela a Emička
Je přibližně 5.20. Do snu se mi vkrádají podivné tupé rány, lehce procitnu a ze všech sil udělám z očí škvírky a vidím, že zdrojem je Ema, která klečí v postýlce, lomcuje jí a vlivem nejen ranní nekoordinace se co chvíle praští tu rukou, tu hlavou do šprušlí. Emička vstává brzy, zato vždy s naprosto…
Číst dáleMartina a Julinka
Jsem matkou dvou dcer, z toho jedna je speciální. Jmenuje se Julie, ale říkáme jí stále Julinka jako malé holčičce, i když už je to velká slečna, větší než já. Julinka potřebuje intenzivní pomoc, podporu a dohled 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Má poruchu autistického spektra, nízkofunkční autismus a hlubokou mentální retardaci. Brzy…
Číst dáleMagda a Eliška
Budík mi zvoní každé ráno v 6:15. Vstanu dřív než zbytek rodiny a jdu do kuchyně připravit snídani pro děti a čaj s mlékem pro mě a manžela. Dům je ještě chvíli tichý. Tyhle krátké ranní minuty klidu mám vlastně ráda. Ne proto, že bych byla ranní člověk, ale protože vím, že za chvíli začne…
Číst dáleVeronika a Sabinka
Poslední dobou špatně spím, a tak pro mě nebylo moc překvapením, že je 4:25 a já civím do stropu. Hned mi do hlavy vlezou myšlenky… Co nás dnes čeká za povinnosti. Co bych měla udělat a dlouho odkládám… Říkám si: Ne, stop. A tak se snažím zasoustředit na dech. Nádech – výdech – nádech –…
Číst dálePavla a Adámek
Je středa. Partner je celý den v práci takže to je dnes celé na mně. Naštěstí se zatim nemusím budit na budík, ale můj 2-roční syn Adámek mě stejně nenechá vyspávat. V noci usnul před půlnocí a teď ve čtyři ráno se zdá, že už spát nebude. Můj sen o zdravém dítěti se rozplynul v…
Číst dáleNela a Jonáš
Ráno, pokud Jonášek nejde do stacionáře, tak vstáváme okolo 8 hodiny. Než se spolu pomazlíme atd, tak je cca 8:30. To jdeme z postele, usteleme si ji rovnou, odpojím veškeré hadičky z výživové pumpy, na kterou byl připojený v noci a kapal do 3 ráno a vydezinfikuji jí a jdeme do koupelny. Spácháme tam hygienu,…
Číst dálePetra a Lojzík
4.30 otravně zvoní budík, neochotně vylézám a jdu vzbudit muže, aby došel pro dřevo a zatopil, dům přes noc vychladl. Zlehka si zacvičím, abych protáhla ztuhlé klouby. V poslední době dost ozývají loket a záda. Lojzík už má 18 kilo a jak ho člověk pořád nosí, zvedá, podpírá a sklání se k němu, tak už to tělo pociťuje.…
Číst dále

