Renata a Tadeáš

Popsat jeden z našeho života je velmi složité … každý den je jiný.

Je jiný, a přece tak zoufale stejný. Pití, krmení, přebalování, převoz do školy, návrat, nějaká ta motivace, odpočinek, procházka, stimulace … pití, přebalování, krmení, … pořád dokola, více jak 19 let.

Ale přesto bych ráda vypíchla ten den, den jeden den…

Je to už dávno.

V ten den jsem si uvědomila a s plným vědomím přijala syna se vším všudy, co ho v jeho životě doprovází. Teprve v ten den se naše životy opravdu propojily. Pořád si pamatuji tu úlevu, to zklidnění, a hlavně Jeho uklidnění.

Společně jsme si uvědomili, že se opravdu nemusí snažit chodit, mluvit.

Předala jsem mu mimosmyslovým vnímáním, že mu nikdy nebudu mít za zlé, že mi neřekne mami, že mi neřekne, že mě má rád.

Pochopili jsme oba, že si můžeme ten život, ten život, který nám byl dán do vínku, a který nás spojil, že si ten život můžeme jen tak společně užít.

Jen užít? Nebo prostě společně užít!

Vděčím Mu za mnohé. Díky Němu jsem tam, kde jsem, dělám to, co dělám.

Kamarádky sdružené kolem spolu, kolem naší rodiny mi nejednou řekly, že děkují Bohu za to, že mi nadělil Tadeáše, a tím obohatil jejích život.

Jsem vděčná a děkuji, děkuji za každý společný den …

Redakčně neupraveno