Dobrovolnictví pro pečující

Konference Pečujeme a žijeme – 24.6.2021
Barbora Chuecos

Úvod & náš příběh v kostce

S manželem máme 13letého syna, který má autismus.
Už 8 let pracujeme s dobrovolníky a v rámci naší neziskovky “Autismus jako dar” pomáháme i dalším rodinám.
Když jsme se poprvé o možnosti dobrovolnictví dozvěděli, ihned jsme ho zavrhli!
Kdo by si chodil hrát s naším synem – v té době nemluvícím hyperaktivním podivným stvořením – a ještě dobrovolně a zdarma? 
Až po pár měsících jsme díky školení Son Rise Programu pochopili, jak moc nám může dobrovolnictví pomoci: jedná se totiž o symbiózu, kde získává každý.

Jak přijmout myšlenku, že potřebuju dobrovolníka?

  • Pokud pečujeme, jedná se většinou o běh na dlouhou trať a v rámci cesty můžeme být hodně vyčerpaní. Potřebujeme se o sebe starat sebe, abychom to zvládli.
  • My jsme měli zažádáno o asistenta, čekali jsme několik měsíců a žádného jsme nakonec nedostali – prý je před námi mnoho dalších rodin a máme být trpěliví – s dobrovolnictvím máme situaci víc pod kontrolou.
  • Nejsme “chudáci”, které jde někdo spasit. Dobrovolnictvím získává každá strana. Neplatíme penězi, ale i tak dobrovolníkovi něco dáváme.
  • Je potřeba se ROZHODNOUT, že dobrovolník znamená pro moji situaci pomoc, otevřít se tomu, že dobrovolníci existují a že určitě nějací dobří přijdou (síla myšlenek :-))

S čím mohou dobrovolníci pomoct?

  • Dobrovolník je prodlouženou rukou rodičů.
  • Každá rodina může využít dobrovolníka jinak např. naši dobrovolníci si chodí s naším synem hrát k nám domů, někdo může chtít, aby si hráli v zahradě, někdo aby šli na procházku (po určitém čase), někdo aby šli na výlet nebo jezdili metrem, nebo aby si povídali o tom, co dané dítě/seniora zajímá
  • Další formy dobrovolnictví: kdo rád vaří, nám může něco přinést k jídlu, někdo jiný nám může pomoct s úklidem nebo vyvenčit psa. Prostě každý něco umí a může něco nabídnout.

Co získává dítě/senior, co rodič a co dobrovolník?

  • Dítě/senior získává pozornost/péči/zájem.
  • Rodič/pečující získává čas pro sebe nebo na práci nebo např. na další dítě.
  • Dobrovolník získává novou zkušenost, pro mnohé je to forma osobního rozvoje nebo smysluplně strávený čas, někteří nám říkají, že si díky tomu přeskládali životní hodnoty nebo se vrátili do dětských let a zase si můžou hrát. Někteří studenti si hodiny u nás započítávají do povinné praxe nebo píšou s využitím zkušeností u nás seminární práce.

Frekvence návštěv?

  • Záleží na vašich potřebách a dohodě.
  • My máme dobrovolnictví nastaveno na 2x týdně 2 hodiny po dobu minimálně 6 měsíců. Někteří dobrovolníci chodí déle a potom chodí třeba už jen jednou týdně. Známe rodiny, kam chodí dobrovolník jednou týdně na 2 hodiny.

Jak s dobrovolníkem pracovat?

  • Na začátku žádáme o samostudium a doporučíme zdroje.
  • Dobrovolníka zaškolujeme a dáváme mu zpětnou vazbu.
  • Při první návštěvě si povídáme a zkoumáme jeho motivaci a úplně nejvíc pozorujeme, jaký z něho máme pocit – líbí se nám? Zapojíme intuici.
  • Už při první návštěvě jde dobrovolník do kontaktu s naším synem, cca na 15 minut, pak mu dáváme zpětnou vazbu, opakujeme pak ještě jednou. Dobrovolníka pozorujeme při interakci s Ángelem přes sklo (dříve přes kameru).

Kde dobrovolníky sehnat?

  • Přes známé, příbuzné
  • Inzerátky v místě bydliště, také jsme využili náš místní časopis
  • Přes neziskovky
  • My jsme nejvíc dobrovolníků sehnali přes www.dobrovolnik.cz (nutno zadat inzerátek)

Co udělat, aby k nám dobrovolník chtěl a aby zůstal dlouho?

  • Zamyslet se nad sebou 🙂 Co můžu dobrovolníkovi nabídnout? Jsem pro dobrovolníka inspirativní? Vyzařuju dobrou/příjemnou/pozitivní energii? Nebo vyzařuju třeba energii oběti?
  • “Obejmout ho”, vyjadřovat svůj vděk, přijmout ho do naší “rodiny”

Jak a proč vznikla neziskovka Autismus jako dar?

–  www.autismusjakodar.cz

  • Neplánovali jsme nic takového, ale rodiče a učitelé si ve školce všimli pokroku u syna a ptali se na podrobnosti. Postupně jsme tedy všechny informace včetně střípků z našeho života dávali na web a facebook Autismus jako dar. Pak nám někdo nabídnul peníze na naše měsíční setkání, která jsme od začátku dělali, proto jsme založili neziskovku.
  • Na autismus jsme se ROZHODLI dívat JAKO na dar (lépe se nám tak žije)
  • Organizujeme setkávání, vzdělávání, sdílení, rodičovské skupiny, víkendy a pobyty s dětmi i rodiči.

Více info a inspirace na:

Poznámka na závěr:

Naše osobní zkušenost se týká autismu, ale s manželem věříme, že lze koncept dobrovolnictví použít u jakéhokoli pečování – u jakékoli jedinečnosti (různých diagnóz), různého věku, dětí malých, větších, i dospělých a seniorů. Dobrovolník je prostě prodloužená ruka pečujícího.