Pátý stupeň

Konference Pečujeme a žijeme – 24.6.2021
Emma Robinson

Svým výstupem ze stanu jsem chtěla upozornit na mimořádně těžkou situaci osamělých pečujících s pečovaným v nejvyšším, čtvrtém stupni postižení.
Pátý stupeň, o který usiluje Aliance pro individualizovanou podporu je odpovědí na etickou EMANCIPACI lidí s nejvyšší potřebou podpory.
Ale i emancipaci neformálních pečujících, kteří se díky současnému nastavení dostávají postupem času a okolností do situace převozníka, který v podstatě nemá šanci vystoupit a odbřemenit se od svého údělu.
I nyní při psaní tohoto článku sedím vedle Jakuba, kterého jsem před chvílí nakrmila, rovnám mu hlavu, dávám mu napít a brzy bude potřebovat přebalit.
Vzhledem k tomu, že sedíme venku na lavičce, musíme z parku domů, kde použiji domácí jeřáb, abych Jakuba vůbec sundala z vozíku a vyměnila plenu.

Jakubovi je dvacet dva let a já tedy dvacet dva let dělám dnes a denně, stejně jako v noci, tyto úkony.
Kromě jiných dalších, včetně sebe obhajování.
Například, když vysvětluji, že být doma a být neformální pečující je něco zhruba tak stejného, jako prázdniny a mateřská dovolená. Když společně s Asistencí ops bojujeme za zavedení pátého stupně . Když píši články na emmarobinson.cz, točím videa o životě s těžkým postižením na youtube kanál emmarobinson a vysvětluji a vysvětluji například toto :
Každý můj odchod z domova je zpoplatněný 130 korunami za hodinu.
Neboť Jakub nemůže být ani chvilku sám.
Jakubův příspěvek 19.200 dnes vystačí asi na čtyři hodiny denní práce osobního asistenta nebo chcete- li profesionála.
Zbytek péče dotuji já. Jsem jediný článek celé sítě, kdo práci kolem Jakuba nemá zaplacenou. Pokud tedy 19.200 korun, čtyři hodiny denně, zadám jinému člověku, žijeme z Jakubova důchodu, který činí 12 tisíc.

Když si najdu placenou práci, poraďte mi prosím, kdo se v té době, bude ZADARMO starat o Jakuba, když na víc péče prostě nemá ? A o tom je pátý stupeň.

O individuálním posouzení a zaplacení potřeb těch nejbezmocnějších z nás.
O přirozeném životě v domácím prostředí.
O tom, že domácí péče není nadstandard, ale z etických důvodů úplný základ.
O tom, že by se do vysílení neměli zneužívat rodinní příslušníci tohoto člověka, kteří současným nastavením zcela přicházejí o svůj vlastní život.

Ano. Jsou připoutáni láskou a soucitem ke svému blízkému, žijí ale v materiálním světě, který je nemilosrdný.
Jen si to spočítejte.
Když půjdete do kina Vy zaplatíte vstupné.
Když půjdu do kina já zaplatím vstupné.
A ČTYŘI STOVKY K TOMU.
Tři hodiny péče. Předávání, cesta, pobyt v kině, cesta, předávání. To samé, když jdete na nákup, na úřady nebo na kopec, na brusle… do sauny? Kamkoliv. Kdykoliv.

Pokud Jakub bude mít dostatek prostředků, díky individuálnímu posouzení a pátému stupni na asistenci v domácím prostředí, osvobodí moji neplacenou práci a já budu moci delegovat a zaplatit více práce pro Jakuba.
Budu zároveň moci realizovat svůj potenciál a být společnosti užitečná i jiným způsobem.

Odbřemenit neformální pečující od namáhavé fyzické práce, která je VŽDY spojená s nejvyššsím stupněm postižení. (Zkuste si prosím představit, že jen vozík s Jakubem váží sto kilo, že oblékání proti odporu spasmů je jako zápas juda, že pravidelné noční vstávání s lety způsobuje nespavost) a zařídit pro tyto lidi něco, čemu by se dalo říkat “day off “ nebo chcete -li odborně respitní službu je něco, co je naprosto nevyhnutelné a nezbytné, ve slušné společnosti.

Neboť pečujícím, takto totálně nasazeným, jde bez nadsázky o psychické i fyzické zdraví.
Přeji si, aby Jakub v domácí péči dostával alespoň tolik prostředků na svůj život, jako dostávají ústavy na jedno obsazené lůžko takovým Jakubem.
Je to přibližně dvakrát tolik, než v domácím prostředí.
Nemohu dopodrobna rozebírat všechny logické argumenty PRO pátý stupeň, máme zde mnoho skvělých erudovaných odborníků na toto téma. Zde https://aipp.cz
Kromě toho, jsem v práci. Pořád. Je to těžká práce . Alespoň tak se hovoří o lidech, kteří pracují v sociálních službách.

A teď mě prosím omluvte, musíme opravdu domů, z delikátních důvodů …