Irena a Honza

Můj den začíná tím, že mě vzbudí můj syn a to mezi 5-6 hodinou. Přebalím ho a jde ještě do postele. Pokud je to kolem 6 hodiny, pustím mu pohádky v televizi a jdu ještě zalehnout. Vstávám v 6,30 hodin, jdu se umýt, připravit snídani, svačinu do stacionáře a poté jdu obléknout syna, umýt ho – někdy obráceně.
Pak snídáme a před půl osmou vyrážíme na rehabilitaci, kterou máme 2x týdně od 8 hodin. Když rehabilitaci nemáme, vstávám v 7 hodin.

Po rehabilitaci odvážím syna do stacionáře a pokud nemám jiné ranní povinnosti, jedu na ranní kávu ke kamarádce. Poté jedu za roh, kde správcuji dům. Proběhnu a zkontroluji, zda je vše v pořádku, pokud není, opravím sama nebo zajistím opravu.

Pak jedu nakoupit, doma uvařím na večer, poklidím, vyperu, udělám nutnou administrativu a v 15 hodin vyrážím do stacionáře vyzvednout syna. Domů se dostaneme kolem 16 hodiny, uděláme si „kafíčko”, dáme si něco dobrého a pak si většinou syn už chce jen hrát, dívat se na televizi nebo poslouchat písničky.
Pokud je hezky, vytáhnu ho na zahradu, s čímž moc nesouhlasí, ale jelikož se jeho chůze zhoršila, vím, že sám neuteče. Já mu něco povídám, on nemluví, ale vnímá. Ukazuje oblohu, ptáky, letadla a „jde” po našich psech, pokud se přiblíží. Jednomu to nevadí a drží, samozřejmě pod mým dohledem, druhý pes se k synovi moc nepřibližuje, je z útulku a asi nebyl zvyklý na „takovou” pozornost. Mohu občas i vyplít záhon, zalít, sebrat hovínka.

Po 18 hodině nandávám večeři, která se neobejde bez televize, po Večerníčku jdu syna umýt a jde do postele. Každý večer mu čtu, takže když končím, stihnu zprávy od půl osmé a pak poklidím, a buď sleduji televizi, čtu nebo luštím křížovky. To je ale podmíněno tím, že nemám nějaké jiné povinnosti, které musím vyřídit.

Toto je popis takového bezproblémového dne, kdy nemáme doktory, já obíhání úřadů a podobně. Každý den se trochu liší, ale jelikož jsem flexibilní, nedělá mi problém si vše zorganizovat tak, aby syn měl své jisté.

Máme se rádi, jsme spolu rádi a je nám dobře.