Daniela a Matěj
Jeden školní den
Jsem maminka dvou dětí. Dceři je 18 let s je soběstačná. Navštěvuje střední školu obor Aranžér a myslím, že tato práce ji baví a vybrala si nakonec správně. Moc mě potěšilo, když mi i řekla, že by ve studiu chtěla pokračovat. Pak mám syna který je ZTP/P, pobírá 4 st.pnp a má STMR, DS a poruchu AS. Taky máme asistenční fenku Blackie 6 let, které vděčím, že Matěj v šesti letech začal chodit. Byla jsem vdaná 16 let, ale bohužel ustavičné hádky s manželem se přehouply v rozvod. Nějak toho na mě už bylo moc a řešit ještě manžela maniodeprese jsem už prostě nezvládla. Teď bydlím s dětmi sama a vše je mnohem klidnější.
Ještě dříve než zazvoní budík, moje vnitřní hodiny mě vzbudí dřív, než je slyšet škaredý zvuk budíku a probudí děti. V 6:59 se proto moje tělo vzbudí samo. Dcera je soběstačná a v podstatě ani nevím jak vstává. Letmo se potkáme v kuchyni a zeptám se zda-li něco nepotřebuje. Většinou jen peníze na oběd nebo na něco do školy. Pak připravím léky pro Matěje a s troškou vody ho jdu tímto rituálem vzbudit. Matěj si sedne a lék zapije. Pak mu nechám chvíli prostor na probuzení cca 15 min., aby léky měli čas fungovat správně. Mezitím připravím snídani a obleču se s rychlým zásahem v koupelně. Pak následuje snídaně. Matěj má svůj přesný postup a rád jí jen to stejné jídlo, od stejného dodavatele, se stejným obalem. Pokud přijdu s něčím novým nastává vlna vzteku, hysterie a přesvědčování. Po snídani Matěje obleču a obuji. V mezičase myslím i na to, aby se došel vyčůrat. Naštěstí se mi podařilo syna odplenkovat v jeho 11 letech. V mezi přestávkách Matěj kouká na svoje oblíbené pohádky, které ho zklidňují a cíleně se snažíme vyjít z bytu. Pak je jízda výtahem, která má též své pravidla a hlavně chůze ze schodů na parkoviště. Matěj rád chodí jako první a nesmíte ho přeběhnout – jinak riskujete opět vlnu nevole. Po zdolání vrcholu v podobě sednutí do auta vyrážíme do školy. Před školou opět rituální vstup a jakmile se zaklapnou dveře máma může odjet domů. Tady mě čeká naše fenka, kterou jdu vyvenčit a dám ji nažrat. Pak uklidit kuchyň, koupelnu a vše co se s Matějem dělá těžko. Posléze zkontroluji emaily a pouštím se do práce. Šiji na zakázku a nebo dělám grafiku, weby apod., opravuji loutky a nebo když nemám na starosti Matěje jezdím s taxi. Jakmile je vše nejdůležitější hotové prchám na nákupy a opět se psem na procházku. Blíží se třetí hodina a je čas vyzvednout Matěje. Spěchám a uvědomuji si, že jsem ještě nesnídala – klasika. Přivezu syna domů a s jeho svačinou se najím též. Koněčně i já se dočkala snídaně. Pak chvilka klidu při pohádce a já můžu dodělat svoji práci, kterou jsem nestihla a nebo mám v plánu něco jiného co je zrovna potřeba v domácnosti vyřešit. Potom je čas taky Matěje trošku přimět něco dělat. Většinou jdeme plavat, nebo na procházku do parku nebo velice rád maluje a staví si z lega. Při těchto činnostech mu potajmu do aktivit vložím i trošku učení, aby si opakoval čísla do pěti, barvy a nebo tvary. Co se neopakuje, se po čase vytratí. Matěj nemluví, takže komunikace je hodně omezená na znaky, ale i ty se po čase neudrží v paměti. Tato část je psychicky nejnáročnější. Pak rychle večeře a připravit Matěje na další den do školy a dát ho spát. K večeři Matěj by nejraději jen suché rohlíky, které miluje, ale jako máma vím, že bez vlákniny to nejde. Takže vynecháváme smažená jídla a potajmu mu do jídel propašovávám nějakou tu zeleninku. Matěj nerad kouše a tak místo jablíčka dostává k svačině jablečnou přesnídávku. A pak už jen do hajan. Matěj jen tak neusne – musí být tma a klid, takže dupající sousedi jsou celkem problém, ale co nadělám. Ulehám s ním do postele a uspím ho. Po cca 20 min. se podvědomě vzbudím a jdu dodělat všechno co jsem nestihla přes den nebo s Matějem. Taky musím jít ještě vyvenčit našeho pejska, dát ji nažrat a potom se pouštím do všeho co jsem nedodělala. Většinou si připravím věci pro práci, které mohu dělat potichu, abych přes den neztrácela čas. Kolem půlnoci až jedné hodiny ranní padám únavou do postele a ani nevím jak usínám. Někdy se mi práce protáhne do pozdních ranních hodin. Matěj mě v noci několikrát vzbudí svým vzlykáním a někdy si i sedne a spí v sedě a nebo se ustavičně odkopává a jeho peřina místo na něm je na zemi. Já se hned při každém malém znepokojení probouzím a napravuji situaci, aby Matěj dál spal a ráno nebyl mrzutý. To se pak s ním nedá dělat vůbec nic. No a další den opět všechno znovu.
Redakčně neupraveno