Tomík je šťastný a rád na světě

Jmenuji se Lenka a spolu s mým manželem Petrem pečuji o mého 11letého syna Tomáška s autismem a mentálním handicapem. V naší rodině je ještě náš 13 letý syn Marek, který je zdravý a chodí do sedmé třídy. Ráda bych Vám ukázala, jak může vypadat náš všední den, abychom zajistili Tomíkovi potřeby a pohodu.

Ráno začínáme brzkým vstáváním, abychom měli dostatek času na přípravu jídla. Tomášek má speciální dietu, která vyžaduje, abychom mu vařili doma. Vzhledem k jeho intoleranci na lepek a mléko musíme pečlivě vybírat suroviny a zajistit, že jídlo je připraveno bez těchto potravin. Navíc je i v jídle velmi vybíravý a špatně snáší některé textury jídla, nejraději má suché věci, které si až následně namáčí do omáček.  Připravujeme jídlo čerstvé ráno, aby bylo co nejvíce kvalitní. Tomík obvykle ráno jíst nechce a první jídlo má až ve škole. Tomáška budíme kolem sedmé. Naše první cesta vede do sprchy. Zatímco Tomík je užívá teplou vodu, já jdu zkontrolovat postel, kterou je po noci obvykle nutné převléci. Tom špatně spí a nesnese plenku, bohužel ale nedokáže ještě ve spaní zvládnout hygienu zcela bez nehod, takže většinou je potřeba stáhnout povlečení a ochranu matrace a dát vyprat, zabere to asi tři pračky.

Cesta do školy je důležitou součástí našeho rána. Tomášek moc rád jezdí autem. Takže ho cesta do školy obvykle zklidní a potěší. Do školy se většinou těší, chodí do speciální školy, ve třídě je 7 dětí s různými handicapy, věnují se jim 2 asistentky a jedna speciální pedagožka. I my, jako rodiče, si tam připadáme vítaní. Během výuky má Tomík i různé terapie, jako je canisterapie, muzikoterapie, snoezelen, rehabilitace. Je to pro nás opravdu veliká pomoc, protože než do školy nastoupil, tyto terapie jsme museli objíždět a já jsem nemohla chodit do práce.

Jakmile jsme v škole, předávám Tomáška jeho učitelům a asistentům, kteří se starají o něj během školního dne. S manželem máme oba zaměstnání, takže poté odjíždíme do práce, manžel pracuje většinu týdne z domova. Já pracuji na obchodní pozici a často jezdím za zákazníky. Během dne neustále myslím na Toma a přeji si, aby mu ve škole šlo dobře.

Odpoledne se vracím z práce a mezi půl čtvrtou a čtvrtou Toma vyzvedáváme, v tom se s manželem střídáme, podle toho, kdo má více času. Je důležité přijít načas, abych mohla krátce mluvit s jeho učiteli a asistenty a mohla se dozvědět, jaký měl den a jak se mu dařilo.

Po návratu domů se snažíme věnovat čas Tomáškovi a jeho zájmům. Je potřeba na něj také neustále dohlížet, protože často vkládá věci do úst, nebo leze po nábytku, či se snaží otevírat okna nebo vyjíst naráz celou lednici. Vyžaduje tedy naši 100% pozornost. Je to vlastně jako kdyby měl člověk doma rok a půl staré dítě, ovšem v 11letém těle. Do toho musíme nakoupit, uklidit, vyprat a trávit čas i s druhým synem. Víme, že Tomík má rád procházky, jízda na kole a v autě, takže se snažíme využít tyto aktivity.

Večer přichází čas na přípravu večeře pro celou rodinu. Vzhledem k speciální dietě Toma se snažíme najít zdravé a chutné alternativy, které vyhovují jeho potřebám, tak aby měl jídelníček co možná nejpestřejší. Po večeři a večerní hygieně, kdy musíme Tomáška umýt a vyčistit mu zuby a se věnujeme relaxaci a klidnému času, aby se Tomášek mohl připravit na spánek. Tom rád před spaní sleduje pohádky, oblíbené pořady jsou Coccomelon nebo Tutitu. Má moc rád i skladby od klasických autorů, třeba od Mozarta, které mu pouštíme před usnutím.

Jako mladší jsem si často představovala, jaké to bude, až budu mít svoji vlastní rodinu a děti, po kterých jsem velmi toužila. Musím říci, že můj život je díky speciálním potřebám mého syna úplně jiný než ten, jaký jsem si vysnila. Večer bývám často velmi unavená a je potřeba toho ještě tolik udělat. Nicméně to, jakým způsobem mi dává můj speciální syn najevo svoji náklonnost, stojí za to. A taky to, že vidíme, že je šťastný a rád na světě.