Svitlana a Máša

Jsem maminka krásné holčičky Máši, je jí 4 a půl roky a má dětský autismus.
Otevřu oči, je ještě noc, je 5:30. Budík je nastaven na 6 hodin. Vstávám potichu, abych nikoho nevzbudila. Jdu do kuchyně si dat čaj. Miluji tuhle půlhodinku klidu a pohody. A už v 6 hodin moje kráska přibíhá s pláčem. Jdeme do koupelny umýt obličej a bojujeme, abychom ji mohla vyčistit zuby. Zapletu vlasy (Máša má krásné dlouhé kudrnaté vlasy).
Pak jdeme do kuchyně připravit kaši s kozím mlékem, protože dcera je alergická na kasein a kravské mléko. Dam ji léky.
Máša sama nejí, takže já ji musím krmit. Čaj pije sama. Pak ji úplně obléknu, abychom jsme mohly jít do školky. Na zastávku jdeme dlouhých 850 metrů. Nikdy nevím, jak dlouho nám bude trvat cesta, vše záleží na Máši. S kočárkem dcerka nekamarádí už dávno. Nastupujeme do autobusu plného lidí a jedeme 6 zastávek, ve většině případů už unavená Máša chce do náručí. Pak přestoupíme na jiný autobus, jedeme jednu zastávku a jdeme dalších 450m a jsme ve školce. Celá cesta nam trvá 40-45 minut.
Ve školce musím Mášu převléct, dávám jí připravenou svačinku a jdu do práce. Pracuji v laboratoři na oddělení příjmu vzorků a je to fyzicky náročná práce.
Moje práce je na druhém konci města, cesta se dvěma přestupy trvá asi hodinu (já si ten čas užívám, poslouchám hudbu). Pracuji od 9:00 do 13:00, (pokud je sezona, mame hodně práce a já můžu vydělat trochu navíc).
Vracím se do školky pro Mášu, musím ji vyzvednout ve 14:00 (chodíme do školky rok a půl). Paní učitelka pak mi řekne, jak se dcera chovala, co jedla a jako obvykle, že zase nespala a poběhává.
Dnes je středa, to znamená, že po školce musíme jet na logopedii, a to je zase cesta na hodinu s třemi přestupy. Sedneme do autobusu a po dvou zastávkách Máša usne, já ji nesu v náručí, abychom přestoupili na metro, nejdřív na žlutou, pak na červenou a zase na autobus. Ke konci cesty se probouzí. Máša jde do třídy a já mám 45 minut na odpočinek a svačinku. Na konci lekce mi logoped řekne, co se dceři povedlo a na čem musíme zapracovat. Teď konečně jedeme domů. Cestou se můžeme zastavit v obchodě a něco koupit. Jdeme domu a už nikam nespěcháme.
Domů přijdeme v 17:00-17:30. Převlékneme se a dáme si čaj. Pak jí udělám večeři, ovocné pyré s jogurtem a sušenkami. Dám jí léky. Potom mám večeři já, dobře že mám maminku, která tu večeři udělá. Pak bude Máša kreslit, musím se dívat, protože ráda všechno žvýká a tužky nejsou výjimkou. Budeme poslouchat relaxační hudbu a sledovat video ryb, které plavou v oceánu. A pojďme se připravit do postele. Máša na mě často ráda usne, asi se cítí chráněná. Dnes byl těžký den. V 22:00 usínám a modlím se, aby dcerka spala celou noc, což tak obvykle není.

redakčně neupraveno