Pavla a Adámek

Je středa.

Partner je celý den v práci takže to je dnes celé na mně.

Naštěstí se zatim nemusím budit na budík, ale můj 2-roční syn Adámek mě stejně nenechá vyspávat. V noci usnul před půlnocí a teď ve čtyři ráno se zdá, že už spát nebude.

Můj sen o zdravém dítěti se rozplynul v jeho čtyřech měsicích, kdy přišel první epileptický záchvat.

Od té doby je Adámek na lécích a přijde mi, že ty diagnózy tak nějak sbíráme.

Zkouším ho ještě uspat, ale beznadějně.

Nakonec mu dávám mléko a snažím se, aby byl co nejvíce v klidu a moc se nevztekal.

Znovu usíná kolem šesté a já také, i když už přerušovaně, spolu spíme do cca osmé ráno.

Pomalu vstávám a jdu si připravit půl litru kávy, kterou budu pít celý den. Provedu běžnou hygienu a vlasy dám v rychlosti do culíku. Adámek se už ozývá a nás čeká první cvičení podle Vojtovy metody. Poté ještě provedu orofaciální stimulaci.

Snídáme spolu. Většinou mu připravím kaši s ovocem, naštěstí nemusím mixovat, syn zvládne menší kousky, přesto že je ještě spíš polyká než kouše.

Snažím se trošku pracovat na PC a do toho se věnovat synovi tím, že mu podávám různé hračky, mačkám mu tablet atd….

Kolem druhé hodiny připravuji oběd sobě i jemu a už ho oblekám na odpolední ergoterapii.

Tahle terapie i s cestou nám zabere cca 3 hodiny času. Přemýšlím,že ji zruším. Mám pocit, že to synovi moc nedává. Nejraději mám koně, které blahodárně působí i na mě.

Když se vrátíme a ještě než připravím svačinu tak vyvenčím psa a zacvičím “Vojtovku”.

Den hrozně letí a mám pocit, že jsem stále v nějakém poklusu.

Po svačině dodělávám resty v práci a házím míček našemu hafíkovi, sousedi pod námi mají asi radost.

Kolem deváté hodiny cvičím poslední sérii Vojtovky, napouštím vanu a Áďu nechám chvíli cachtat.

Jdu si nalít deci vina a připravuji večeri.

Po večeři ukládám syna kolem desáté do postýlky a budu doufat, že dnes usne bez mé asistence a bude spát v kuse alespoň 6 hodin.

Jdu se také umýt a uvědomím si , že jsem si za celý den neučesala vlasy….nevadí.

Konečně je kolem jedenácté klid a já se , I když dnes už unavená, přeci jenom vrhám na svoji zálibu – tvoření sběratelských medvídků.

Po cca ¾ hodině mě ,ale přemáhá spánek a už si to mířím do ložnice, kde Adámek spokojeně chrupe.

Ještě slyším jak se partner vrací z práce a jde venčit psa.

Zítra je doma. Hurá! Můžu alespoň na masáž, potřebuji ji z neustálého přenášení syna jako sůl.

redakčně neupraveno