Milijana a Teo

Můj den začíná mezi pátou a šestou hodinou ráno. Od chvíle, kdy syn vstane, potřebuje mou plnou pozornost. Musím ho opakovaně motivovat a připomínat mu úplně běžné věci – hygienu, oblékání i ranní přípravu. Každý krok vyžaduje velkou trpělivost a neustálé opakování.

Snídaně bývají často náročné, protože je syn velmi vybíravý. Poté ho připravuji do školky nebo na terapie.

Mezitím se snažím zvládat domácnost, práci i komunikaci s lékaři, terapeuty a úřady. Mám pocit, že celý den jen něco organizuji, zařizuji a hledám čas na to, aby všechno vůbec fungovalo.

Když je syn doma, vyžaduje téměř neustálý dohled. Nemohu ho nechat dlouho samotného, protože potřebuje vedení i při běžných činnostech. Učím ho základním dovednostem, pomáhám mu zvládat emoce a snažím se předcházet situacím, které vedou k přetížení, neklidu, záchvatům vzteku nebo frustraci.

Často přemýšlím nad aktivitami, které by ho zaujaly a zároveň mu pomohly v jeho rozvoji. Snažím se být klidná a trpělivá, i když jsem sama často unavená.

Večer bývá stejně náročný jako ráno. Je potřeba uklidit, připravit syna na spánek a vytvořit mu pocit bezpečí. Každý den se snažím dělat maximum pro to, aby se cítil dobře a měl podporu, kterou potřebuje.